Zatímco v minulosti existovaly urÄité rituály, kterými se mladý muž Äi žena uvádÄ›li do spoleÄnosti, dnes tomu již není. Namísto toho, aby byli pÅ™edstaveni a vstup do svÄ›ta dospÄ›lých jim tak byl alespoň trochu usnadnÄ›n, dnes se pÅ™edpokládá, že si najdou svou cestu sami. A to není vůbec jednoduché.

 

 

StaÄí se například podívat na to, co vÅ¡e musí ÄlovÄ›k ovládat, pokud se chce do spoleÄnosti zaÄlenit. V první Å™adÄ› je to téměř dokonalá kontrola nad svými emocemi. S výjimkou speciálních situací se oÄekává, že budete vždy klidní a nedáte najevo, jak se cítíte uvnitÅ™. O tom, že to pro psychické zdraví není zrovna ideální, asi není tÅ™eba hovoÅ™it.

 

Také musíme umÄ›t Äíst i drobné spoleÄenské náznaky a gesta a zachovat se podle nich, například ztichnout, pokud si nÄ›kdo odkaÅ¡le. To znamená, že musíme vÄ›novat neustále pozornost i tÄ›m nejmenším detailům v chování ostatních, což je psychicky pomÄ›rnÄ› nároÄné. V souÄasnosti se vÅ¡ak bez toho neobejdeme.

 

 

Dále také musíme být sluÅ¡ní a zdvoÅ™ilí i k nÄ›komu, koho nemáme rádi, Äi dokonce přímo nenávidíme. I kdyby nám v minulosti udÄ›lal cokoliv, stále se k nÄ›mu musíme chovat s urÄitým respektem, a to není zrovna snadné. ZvláštÄ› když se s takovým ÄlovÄ›kem setkáváme dennÄ›, například na pracoviÅ¡ti.

 

Pak je také potÅ™eba vÄ›dÄ›t, jaké chování je vhodné a jaké nikoliv. Problém je, že tyto standardy se Äasem mÄ›ní, a je potÅ™eba na tento vývoj reagovat. Dnes například již nemůžeme plácnout kolegyni po zadku, neboÅ¥ se to (a oprávnÄ›nÄ›) považuje za nevhodné.

 

I to jsou důvody, proÄ je již u malých dÄ›tí důležitá socializace. Tyto dovednosti totiž získají nejlépe tím, že budou interagovat se svými vrstevníky, a to s různou skupinou. Zde by mÄ›l být povolen v podstatÄ› volný kontakt, kdy by rodiÄe Äi vychovatelé mÄ›li zasahovat jen v nezbytných případech – jen tak náš potomek získá dovednosti, které bude v životÄ› potÅ™ebovat.