Zatímco v minulosti existovaly určité rituály, kterými se mladý muž či žena uváděli do společnosti, dnes tomu již není. Namísto toho, aby byli představeni a vstup do světa dospělých jim tak byl alespoň trochu usnadněn, dnes se předpokládá, že si najdou svou cestu sami. A to není vůbec jednoduché.

Stačí se například podívat na to, co vše musí člověk ovládat, pokud se chce do společnosti začlenit. V první řadě je to téměř dokonalá kontrola nad svými emocemi. S výjimkou speciálních situací se očekává, že budete vždy klidní a nedáte najevo, jak se cítíte uvnitř. O tom, že to pro psychické zdraví není zrovna ideální, asi není třeba hovořit.

Také musíme umět číst i drobné společenské náznaky a gesta a zachovat se podle nich, například ztichnout, pokud si někdo odkašle. To znamená, že musíme věnovat neustále pozornost i těm nejmenším detailům v chování ostatních, což je psychicky poměrně náročné. V současnosti se však bez toho neobejdeme.

Dále také musíme být slušní a zdvořilí i k někomu, koho nemáme rádi, či dokonce přímo nenávidíme. I kdyby nám v minulosti udělal cokoliv, stále se k němu musíme chovat s určitým respektem, a to není zrovna snadné. Zvláště když se s takovým člověkem setkáváme denně, například na pracovišti.

Pak je také potřeba vědět, jaké chování je vhodné a jaké nikoliv. Problém je, že tyto standardy se časem mění, a je potřeba na tento vývoj reagovat. Dnes například již nemůžeme plácnout kolegyni po zadku, neboť se to (a oprávněně) považuje za nevhodné.

I to jsou důvody, proč je již u malých dětí důležitá socializace. Tyto dovednosti totiž získají nejlépe tím, že budou interagovat se svými vrstevníky, a to s různou skupinou. Zde by měl být povolen v podstatě volný kontakt, kdy by rodiče či vychovatelé měli zasahovat jen v nezbytných případech – jen tak náš potomek získá dovednosti, které bude v životě potřebovat.