V současné době naprostá většina zemí používá gregoriánský kalendář. Ta naše není výjimkou. Jednou ze zvláštností, které v něm najdeme, je měsíc únor. Ten má 28 dní, avšak jednou za čtyři roky se tento počet zvýší na 29. Tomu se říká přestupný rok a v konečném důsledku to znamená, že onen rok nebude mít 365 ale 366 dní.

To se může zdát zvláštní, a navíc také matoucí. Pro většinu lidí je obtížné si pamatovat, kdy vlastně přestupný rok nastává. Přitom je to důležité, neboť tento den navíc také mění další věci, nejen kalendář. Proto je pochopitelné, že chceme vědět, proč byl vlastně tento systém zaveden.

Abychom to pochopili, je potřeba si uvědomit, že jeden rok odpovídá jednomu oběhu naší planety okolo Slunce. To je poměrně snadno pochopitelné, avšak je tu háček. Onen oběh totiž netrvá přesně 365 dní, nýbrž 365 a čtvrt dne. A je to právě ona čtvrtina dne, která nám jednou za rok přidá den navíc.

Samozřejmě se můžeme ptát, zda je něco takového skutečně nezbytné. Opravdu jej potřebujeme? Ukazuje se, že ano. Pokud bychom jej totiž neměli, přicházeli bychom tak v podstatě o jeden den jednou za čtyři roky. To by sice ze začátku nevadilo, postupně by to však přinášelo mnohem větší zmatek, kdy by například prosinec začal připadat na polovinu léta.

Právě z důvodu, aby byl skutečně zachován rok jako doba oběhu naší planety okolo své hvězdy, byl stanoven přestupný den. A únor byl vybrán proto, že je to prostě a jednoduše nejkratší měsíc v roce.

A co lidé, kteří se 29. února narodili? Ne, tito skutečně neslaví narozeniny jednou za čtyři roky. Namísto toho je, pokud není přestupný rok, slaví 28., tedy poslední únorový den. Není tedy třeba se obávat, že o čtvrtinu svých narozenin přijdou.

Ukazuje se tedy, že bez přestupného roku se zkrátka a dobře neobejdeme. Budeme jej tedy mít i nadále, dokud se rotace naší planety nezpomalí či nezrychlí.